Historie

Komunita pravoslavných v Kroměříži existovala od poloviny 20. let  minulého století jako filiální obec (podle tehdejší terminologie – diaspora)  církevní obce v Přerově, která zajišťovala veškeré bohoslužebné úkony téměř  na celé východní Moravě. V roce 1929 byl vysvěcen jako duchovní správce pro Kroměříž otec  Diviš, bývalý římskokatolický kněz a učitel na měšťanských školách. Po  několika sporech s církevní obcí se však po dvou letech své funkce vzdal.  Zemřel v roce 1933. Až do svého odchodu do Prahy v roce 1938 sloužil v Kroměříži  bohoslužby, pravidelně jezdil vyučovat náboženství a s přerovským pěveckým  sborem vykonával svatby a pohřby otec Čikl. Osobnostmi tehdejší komunity  byli kapitán Skácel a z ruské emigrace prof. Ivanov. Od 16. května do 6.  července 1936 působil v Kroměříži misijně vladyka Gorazd. Sloužil zde  bohoslužby, učil zpěv a liturgiku. Svědčí o tom zápis v deníku otce Čikla: „Z  Plumlova odejel do Kroměříže, kde jsem se účastnil cvičné hodiny a  přednášky liturgické, kterou měl vladyka Gorazd s věřícími v místnosti  učitelského ústavu… Byl jsem překvapen, jak dobře kroměřížští zpívali.  Účastnili se hodiny zpěvu téměř všichni členové obce církevní…“ Navštívil také  výuku náboženství školních dětí otce Čikla a vysvětloval chování v  pravoslavném chrámě. Z iniciativy bratra Pauluse a sestry Vavrouškové  vznikla v říjnu 1936 žádost o pozemek pro stavbu kaple a přerovský sbor  starších byl požádán o pomoc. Na žádost otce Čikla se věci ujal předseda  přerovské církevní obce bratr Kovářík. Na konci měsíce pak referovala sestra  Vavroušková o příslibu městské rady v Kroměříži ohledně pozemku a v měsíci  následujícím městská rada žádosti vyhověla. Proč se tento projekt  neuskutečnil, jsem se z deníků otce Čikla nedozvěděl. Následující rok měl  otec Václav závažné zdravotní problémy a další rok odešel do Prahy. První svatou liturgii po ukončení druhé světové váky sloužil dne 26.  srpna 1945 otec Metoděj Navrátil, který v Kroměříži vypomáhal již před  válkou. V následujících letech bohoslužby zajišťovali opět přerovští duchovní –  otec Švec, otec Axman a otec Němeček. Jelikož se idea stavby vlastního chrámu na konci 30. let neuskutečnila,  využili kroměřížští těch několik let vhodného poválečného vývoje k  rozhodnému kroku. V polovině září 1945 otec Kolomacký navrhl  kroměřížským ideu postavit novou kapli sv. Cyrila a Metoděje jako památník  vladyky Gorazda a všech mučedníků heydrichiády. Sám vypracoval návrh  projektu, který byl spolu se žádostí o přidělení místa pro stavbu kaple podán  státním orgánům. Byl jim přidělen pozemek na okraji města, kde končila  tehdejší zástavba, a začínalo pole. Později zde podle plánů tehdejšího vedení  města měla vzniknout městská čtvrť. Stavební plány chrámu vypracoval otec  Kolomacký, který též navrhl, aby nová kaple sv. Cyrila a Metoděje byla  památníkem vladyky Gorazda a všech mučedníků heydrichiády. Dne  25.3.1946 kroměřížští vypravili delegaci v čele s Kolomackým k armádnímu  generálovi L. Svobodovi, rodákovi z Kroměříže s prosbou o záštitu nad  slavností svěcení základního kamene a o totéž požádali i tehdejšího ministra  školství a osvěty Z. Nejedlého a velvyslance SSSR A. V. Zorina. V té době se  idea projektu změnila na „památník padlých vojínů československé zahraniční  armády a padlé vojíny osvobozujících armád Rudé armády a armády  rumunské“, až se ustálila na přídomku „památník padlých a umučených  slovanských bratří, kteří položili své životy ve 2. světové válce“.   Na konci srpna se přesně po pěti měsících za účasti veřejnosti,  zástupců církví, politických stran a institucí, jakož i státní správy, uskutečnilo  položení základního kamene chrámu, který posvětil biskup Jelevferij, budoucí  metropolita českých zemí a Slovenska. Kroměřížský chrám byl Kolomackého  posledním realizovaným projektem. Vlastní stavbu chrámu prováděl ing. arch.  Luka Antič, původem jihoslovan, usazený v Kroměříži. Stavba sama probíhala  díky nadšení všech kroměřížských věřících. Mnozí z nich odpracovali zdarma  na stavbě mnoho hodin. Velké zásluhy na organizačním a finančním zajištění  stavby měli zejména členové sboru starších kroměřížské církevní obce vedené V. Roubalem. Za zmínku stojí i pomoc tehdejšího ministra národní obrany,  armádního generála Ludvíka Svobody. Přes těžké a složité podmínky byl  chrám vybudován již v průběhu dvou let a mohl být k užívání předán u  příležitosti výstavy 100 let českého národního života, konané v Kroměříži ve  dnech 4. – 6. července 1948.   Dne 4. července byl za hojné účasti lidu, poutníků a domácích i  zahraničních duchovních chrám vysvěcen otcem Čestmírem Kráčmarem,  budoucím biskupem olomoucko-brněnským. Na návrh budovatelů chrámu  bylo místo, kde byl chrám postaven a ze kterého později vzniklo skutečné  náměstí, pojmenováno jako Slovanské náměstí. Celé později vzniklé sídliště,  pak bylo nazváno Slovan. V roce 1950 byla výnosem Státního úřadu pro věci církevní z  kroměřížské pobočky zřízena samostatná církevní obec s působností pro celý  tehdejší Gottwaldovský kraj a 18. června proběhlo ustavující farní  shromáždění. Na konci roku byl duchovním správcem určen Prokop Vokoun. V  srpnu 1952 byl do úřadu duchovního správce v Kroměříži uveden otec M.  Mužík.   V polovině 50. let byla kroměřížská obec administrována opět z  Přerova, a to nejprve otcem Dosedělem, poté otcem Axmanem. Otec J. Čech,  rodák z Postoupek u Kroměříže bohužel v roce svého působení 1956 po třech  měsících umírá.   V roce 1988 přišel do Kroměříže otec Cristian Popescu, který kolem  sebe sjednotil skupinu mladých lidí, z nichž se dva stali později duchovními.  Podařilo se mu také zajistit finance na opravu chrámu a skupinu rumunských  emigrantů, kteří s opravami pomohli. Chrám byl opravován v letech 1989 –  1992.   V roce 1994 se duchovním správcem stal otec Petr Klokočka, který  obnovil farnost ve Zlíně, kde se pak stal duchovním správcem.   V současnosti obec spravuje otec František Stehlík.